Pán Ježíš řekl : “Syn člověka nepřišel, aby se Mu sloužilo,
ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé” (Mt.2O,28).
Mnoho věřících lidí zůstává u první části tohoto výroku. Berou si Pána Ježíše
za příklad Služebníka a když o Něm mluví s druhými, poukazují na Jeho
služebnost. Vynechat však druhou část Ježíšova výroku je nemyslitelné. On
přišel, aby dal svůj život jako výkupné.
Když Pán Ježíš hovoří se svými učedníky o své smrti, o svém ukřižování,
říká jim : “Jsem teď sevřen úzkostí a co
mám říci ? `Otče, vysvoboď mne z této chvíle ?`
Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli . . . .” (Jan 12,27). Jak byste mi odpověděli, kdybych se vás
zeptal, proč přišel Pán Ježíš Kristus – Boží Syn – na tuto zem ? Dvakrát za sebou připomíná apoštol Pavel
Korintským věřícím, že přišel kázat Krista – Krista ukřižovaného (1.Kor.1,23 a
2,2). Nejen Krista, ale Krista
ukřižovaného ! Pavel věděl velmi dobře,
že nejrůznější šarlatáni mohou zneužít jméno Pána Ježíše Krista v nejrůznějším
spojení, a proto definuje Krista jako ukřižovaného. Již tehdy nebylo snadné zvěstovat
ukřižovaného Božího Syna, Ježíše Krista.
A není to snadné ani dnes. Pavel se tomu však nijak nevyhýbal, nijak si
evangelium nepřikrášloval, nijak si jeho zvěstování neusnadňoval. A neusnadňoval to nijak ani těm, kterým
envagelium zvěstoval – uvěřit nebylo logické, nebylo to snadné, nebylo to
populární.
Řekové mají rádi moudrost –
filosofii – tak jim ukaž Ježíše, který je chytřejší a moudřejší na vyřešení
všech lidských problémů – a budš mít kostel plný lidí. Židé chtějí vidět
zázraky, tak jim ukaž, že Ježíš uzdravuje, že dokáže vyhnat nenáviděné Římany –
budou takového Ježíše obdivovat a vyhlásí ho za svého krále. Ale zkus kázat Krista jako ukřižovaného
Služebníka, a každý se ti bude vyhýbat, kostel bude prázdný a lidé půjdou za
tím, kdo jim nabídne to, co chtějí, o čem si myslí, že je to uspokojí.
Církev je tu proto, aby svou
existencí a svým zvěstováním odvedla naši pozornost od nás samých a od našich
dobrých skutků a ukázala na Boha a na Jeho skutky. Aby namísto našeho různého misijního úsilí
vylepšit a zachránit svět nám připomínala Boží misii, dokonané vykoupení skrze
Ježíše Krista. Jestli poselství, které
Církev zvěstuje, dává smysl bez pokání a obrácení, jestli alespoň čas od času
nepohorší svým poselstvím zaběhlé církevníky, jestli nekonfrontuje každého
člověka s pravdou – pak to, co zvěstuje, není evangelium. Když lidé mluví o Kristu, něco se děje. A
nemusí to být nutně nějaké viditelné zázraky.
Když je zvěstován ukřižovaný Kristus, Církev se stává divadlem smrti a
vzkříšení k novému životu, životu lásky, obecenství, služby, stálého odpouštění
. . . a takový život je neklamným a mocným svědectvím o platnosti Kristovy
oběti a o dopadu evangelijního poselství.
Dnešní svět nabízí Církvi množství
rozptýlení, která odvádějí od Krista. Ano, jméno Pána Ježíše uslyšíme, píše se
o Něm v knhách, v kázáních, uvidíme Jeho jméno na autech, na plakátech,
uslyšíme o Něm mluvit v rozhlase a v televizi. Jenomže v docela jiném kontextu,
v jiném spojení, než jak je nám představován v Písmu, v Bibli. Snad nikdy jindy v dějinách jako dnes není
jméno Pána Ježíše tak zneužíváno ke všem možným aktivitám, jako dnes. Vymýšlíme si nejrůznější církevní a
dobročinné programy, které často nemají s evangeliem nic společného – ale dáme
jim nálepku Ježíše Krista. Tím si to pojistíme. Zabýváme se pouze symptomy,
vnějšími příznaky zákeřné a smrtelné nemoci člověka, namísto abychom stále
mířili tam, kam mířil Bůh, když poslal svého Syna na tento svět : hřích,
oddělení od Boha, nutnost smíření s Bohem, uspokojení Boží spravedlnosti,
Kristova zástupná smrt na kříži, vkříšení, věčný život. Měří dnes Církev a měříme dnes každý z nás
jednotlivě naši církevní aktivitu těmito měřítky ? Jsme jen nábožní, možná křesťanští – ale bez
Krista ? Myslíme si, že evagelium bez ukřižovaného Ježíše Krista bude
přijatelnější pro svět kolem nás ? Pak jsme na velkém omylu.
Říkáme, že dnes žijeme v
post-křesťanském období dějin. Nejsem si tak docela jist, že s totuo terminologií
souhlasím, ale budiž. Podstatné je to, čím je dnešní křesťanství ovlivněno a
poznamenáno. Položím vám otázku :
zamyslete se nad známým kázáním Ježíše Krista na hoře (Mt.5-7) a nad obsahem
listů apoštola Pavla. Jak tyto biblické
oddíly spolu souvisejí ? Vykládáme epištoly přes filtr Ježíšova kázání, anebo
Ježíšovo kázání přes filtr Pavlových epištol ?
Ježíšovo kázání představuje především kritéria lidské morálky, Ježíš
učí, jak by lidé ideálně mohli žít pod Boží vládou, v Božím království. Listy apoštola Pavla představují především
doktrínu, učení o ukřižovaném Kristu (i když se Pavel samozřejmě nevyhýbá
otázkám lidské morálky). Může si křesťanská víra dovolit odloučení lidské
morálky od biblického učení ? To není myslitelné. Pokud vynecháme dokrtínu a
zůstaneme u morálky, stane se z křesťanství jen další náboženství. A přece dnes existuje celá řada kazatelů,
kteří opouštějí zásadní články křesťanského učení jak je nám Bůh zachoval v
Bibli, a propagují křesťanskou morálku.
Jako by bylo možné následovat Ježíše, žít podle Jeho příkladu, bez víry
v Jeho zástupnou oběť na kříži.
Když podlehneme tomuto pokušení,
začneme poukazovat na to, že často lidé nevěřící anebo vyznavači nejrůznějších
náboženských směrů “žijí lépe než plno křesťanů” – a budeme mít pravdu. Jinými slovy, budeme definovat křesťana jako
někoho, kdo následuje Ježíše jako vzor a příklad, aniž by Ježíše Krista znal
osobně, aniž by věřil v Jeho oběť na kříži. Toto je dnes největší pokušení pro
Církev, milí posluchači. Myslet si, že
být učedníkem Ježíše Krista, Jeho následovníkem, je možné bez spásné víry v
Kristův kříž. Takoví “učedníci” se
chtějí podílet na všelijakých křesťanských aktivitách ve jménu lásky a
sebeobětování, aniž by kdy zakusili lásku Boží, kterou Bůh prokázal tím, že nejen
poslal, ale nechal ukřižovat svého Syna.
Přeji vám všem, abyste našli Boží milost a uvěřili, že i za vás Kristus
zemřel.
No comments:
Post a Comment