Google+ Followers

Tuesday, September 23, 2014

O uctívání Boha (10.část)

V tomto blogu o uctívání Boha se dostávám k otázce, která je podstatná : koho má dnešní, novozákonní věřící člověk, chválit a uctívat ?  Někomu by se mohla taková otázka zdát až zbytečná, protože přece hovoříme o uctívání Boha ?  Ovšem zkušenost ukazuje, že různí věřící si pod pojmem uctívání Boha představují různé věci a praktiky. Proto považuji za důležité, abychom si na podkladě Písma, které je naší svrchovanou autoritou, vyjasnili, kdo má být předmětem našich chval, a kdo nikoli.  Písmo nás nenechává na pochybách. V souvislosti s pokoušením Pána Ježíše satanem na poušti, náš drahý Pán satanovi odpovídá jednoznačně : „Je psáno : Budeš se klanět Hospodinu (Pánu), Bohu svému, a Jeho jediného uctívat: (Lk.4,8).  

Abychom lépe porozuměli důležitosti uctívání Boha a nikoho a ničeho jiného, podívejme se napřed na některé klíčové biblické oddíly, ve kterých Bůh jednoznačně zakazuje, aby se člověk někomu nebo něčemu jinému klaněl.

Tak především, nemáme uctívat modly. První přikázání, které dal Bůh Izraeli skrze Mojžíše, zní : „Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit“ (2.M.20,3-5).   Co je to modla ?  Modla je cokoli, co v lidském vědomí nahrazuje Boha.  Bůh jako Stvořitel vesmíru a člověka má naprosté právo na to, aby byl tím prvním v lidském životě, kým se člověk zabývá, a koho ctí.  Modloslužebnictví je vědomým odvrácením se od Boha k někomu nebo něčemu jinému. Jedná se o vědomé potlačování pravdy, jak o tom píše apoštol, Pavel ve svém dopisu věřícím do Říma : „Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o Jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali Mu čest jako Bohu ani Mu nebyli vděční, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli do bláznovství. Zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano I ptáků, čtvernožců a plazů“ (Řím.1,19-23).  Modlářství je satanského původu.  Boží a lidský nepřítel, ďábel nebo satan, touží po tom, aby ho lidé uctívali a klaněli se mu (1.Kor.10, 19-20, Izaiáš 14,12-15, Ezechiel 28,11-19).  Moderní evropan, pokud zrovna necestuje, nemá ani ponětí o rozsahu modlářství toho nejprimitivnějšího druhu, které se pěstuje v různých zemích světa.  Ale ani civilizovaný člověk se dnes nebrání nejrůznějším pohanským projevům modlářství.  Viděl jsem v televizi pořad o vyznavačích kultu Nového věku (New Age), kteří si doma staví pohanské oltáře, na kterých najdete svíčky, sošky, různé ornamenty, obrázky a fotografie, ikony a další cerepetičky. K tomu oltáři denně chodí a meditují.  Asi vás překvapí, když řeknu, že tento dokumentární snímek byl z americké Kalifornie ! 

Ovšem modlářství, jak dobře víme, nemusí být jen klanění se fyzickým předmětům.  Modlářství je především postoj našeho nitra, našeho srdce. V civilizovaném světě se modlářství projevuje povětšině jinak, a já bych se rád zastavil u některých jeho hlavních projevů v našem světě ve 21.století.  Není nadto, když se věci jmenují konkrétně tak, jak jsou.

První modlou, které si musíme být vědomi a před kterou se musíme mít napozoru, je naše vlastní JÁ.   Při svádění prvních lidí ke vzpouře proti Bohu-Stvořiteli, jim satan slibuje, že když Boha neuposlechnou a pojí ovoce ze zapovězeného stromu, budou „jako bohové“.  Jinými slovy, namísto, abyste se řídili tím, co vám říká Bůh, budete se řídit svým vlastním úsudkem, budete mít svobodu rozhodování a jednání.  Budete sami sobě bohy.  Tím žije člověk dodnes. Povýšil sám sebe na boha a humanismus je pro něj tím nejvyšším, čemu se klaní. Učinili jsme ze sebe střed vesmíru.  Nic a nikdo není tak důležitý, jako člověk. Naneštěstí se toto myšlení dostává také mezi věřící, a křesťanský humanismus má dnes v církvích zelenou. Jak často slyšíme mezi věřícími větu : „Hlavně, aby byli šťastní !“  Jako kdyby štěstí a spokojenost člověka byly tím nejvyšším měřítkem dobra a pravdy.  Takto uvažovat není biblické, tedy ani správné, a je to projev modlářství, kde modlou si je člověk sám.

Další modlou, o které se musíme zmínit, jsou peníze a majetek.  Apoštol Pavel píše Timoteovi : „Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení“ (1.Tim.6,10).  Podobně v listu Koloským : „Proto umrtvujte své pozemské sklony : smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou“ (3,5).   Peníze samy o sobě nejsou zlem.  Příčinou zla je láska k penězům.  Také si všimněme, že tu Pavel mluví o touze.  Vždycky jsem si říkal, že je daleko horší po penězích a majetku toužit, než je mít.  Nejsou to tedy nutně zámožní, bohatí lidé, kteří se klanějí modle peněz a majetku. Jsou to velmi často ti, co nemají a touží po tom, aby měli, kdo se dopouští největšího zla, aby peníze získali.  Vlastnictví peněz a majetku má v sobě to skryté nebezpečí, že namísto abychom my vlastnili majetek, majetek vlastní nás.  Toto jsou slova Pána Ježíše : „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť I když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tí, co má“ (Lk.12,15).  

Je pozoruhodné, že učení Pána Ježíše obsahuje mnoho ponaučení ohledně peněz.  Stejně tak apoštol Pavel věnuje otázce peněz a majetku v Církvi velkou pozornost (2.Kor. kp.8/9).   Mám zato, že Církev chybuje v tom, že se z kazatelny příliš mnoho o penězích nehovoří.  A přece bychom měli vychovávat věřící ke správnému, zodpovědnému, biblickému hospodaření s majetkem.  A varovat před nebezpečím modlářství.

Třetí modlou, před kterou musíme varovat věřící, je modla podnikání.  To je něco poměrně nového v našich zemích, kde se otevřeně soukromě podniká teprve od sametové revoluce roku 1989.  Podnikání se stává modlou ve chvíli, kdy mu musíme věnovat tolik pozornosti a času a energie, že nám už nezbývá nic pro Boha a Jeho věci. Modla podnikání je hlavní příčinou neplodného duchovního života.  Každý, kdo podniká, by se měl ptát sám sebe před Bohem, proč podniká.  Je to proto, aby měl víc peněz a majetku, aby ještě lépe zajistil rodinu, aby více uplatnil své schopnosti ?  Anebo je to proto, aby mohl účinněji posloužit Božímu dílu ?   Podnikat je dobré a správné.  Bůh dává mnohým lidem úžasné schopnosti k úspěšnému podnikání.  Otázka vnitřního motivu a postoje je však nanejvýš důležitá.