Tuesday, September 23, 2014

O uctívání Boha (14.část)

Jak jsem slíbil v předešlé části tohoto blogu, budu dnes psát o roli Ducha Svatého v souvislosti s uctíváním Boha.  Už jsem napsal, že nikde v Písmu nenajdeme poučení k tomu, abychom se ve svých modlitbách obraceli přímo k Bohu-Duchu Svatému, nebo abychom se Mu klaněli a uctívali Ho.  Jsme vybízeni k tomu, abychom se modlili v Duchu, však nikoli k Duchu (Ef.6,18 a Jan 4,23). Bůh-Duch Svatý je stejně Bohem jako Bůh-Otec a Bůh-Syn.  Má však svoji úlohu a své postavení, které musíme respektovat.

Není žádným tajemstvím, že s ohledem na osobu Ducha Svatého existuje mezi věřícími celá řada nedorozumění. Takové základní nepochopení Ducha Svatého spočívá v tom, že Ho mnozí vůbec nepovažují za osobu.  Více-méně o Něm uvažují jako o nějakém vlivu nebo síle pramenící z Boha.  Podle Písma je však Duch Svatý skutečně OSOBA.  Svědčí o tom například výrok samotného Pána Ježíše Krista, který před svým návratem ke svému nebeskému Otci říká učedníkům : „Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu Ho k vám. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud. . . Jakmile (však) přijde On, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší . . . On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne“ (Jan 16).  Z tohoto oddílu a mnohých dalších vysvítá, že Bůh-Duch Svatý je osoba stejně jako Bůh-Otec a Bůh-Syn.  Je neoddělitelnou součástí toho, čemu říkáme Boží Trojice.  Tento výraz sice v Bibli nikde nenajdeme, avšak plně vystihuje skutečnost trojjedinosti Boží.  Bez Ducha Svatého bychom nebyli spaseni, neměli bychom přístup k Bohu a nebyli bychom schopni Bohu se klanět a uctívat Ho.

Kdo zná Písmo ví, že Duch Svatý se podílel na stvoření vesmíru, světa a člověka (1.M.1,2). Již ve druhém verši Bible se dozvídáme, že Boží Duch – Duch Svatý – je při díle stvoření. 

Duch Svatý stojí rovněž při Božím slově předaném člověku.  Apoštol Petr píše : „Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha Svatého mluvili lidé, poslaní od Boha“ (2.Petr.1,21).  Apoštol Pavel píše Timoteovi : „Veškeré Písmo  pochází z Božího Ducha . . .“ (2.Tim.3,16).  Pán Ježíš říká o Duchu Svatém : „Přímluvce, Duch Svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“ (Jan 14,26). 

Duch Svatý je přítomen v životě Pána Ježíše Krista.  Podílel se na vtělení Božího Syna. Anděl oznamuje Marii, matce Pána Ježíše : „Sestoupí na tebe Duch Svatý a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto I tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží“ (Lk.1,35).  Duch Svatý sestoupil na Ježíše Krista ve chvíli křtu Janem Křtitelem v Jordáně (Mt.3,16). Duch Svatý vede Pána Ježíše na poušť, kde náš Pán slavně vítězí nad ďáblovým pokoušením. Evangelista Lukáš píše o Pánu Ježíši, že byl „plný Ducha Svatého“ (4,1)  a Pán Ježíš, když mluví v nazaretské synagoze, si plným právem přivlastňuje slova proroka Izaiáše a říká : „Duch Hospodinův jest nade mnou. . .“ (4,18).  Pisatel epištoly Židům nám zjevuje, že svou smrtí Pán Ježíš „přinsel sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí“ (9,14).   Apoštol Pavel nám zjevuje roli Ducha Svatého ve vzkříšení Pána Ježíše, když píše v epištole Římanům : „Ale Duchem Svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna“ (1,4).  

O Duchu Svatém v Jeho vztahu k věřícím a Církvi všeobecně čteme : „Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem“ (1.Kor.12,13).  Je to Boží Duch Svatý, který spojuje všechny věřící v jednom těle, totiž v Církvi.  Faktická jednota Církve není výsledkem úsilí člověka, nýbrž výlučně dílem Ducha Svatého, který přebývá v každém věřícím.  Je na nás, abychom tuto jednotu zachovávali, pěstovali ji a prokazovali ve svém každodenním životě, a to především ve společenství Církve a místního sboru věřících.

Duch Svatý má svou nezastupitelnou úlohu při našem uctívání Boha. Je to On, který nás vede v souladu s Božím slovem ke stále hlubšímu poznání Boží velikosti, milosti a lásky, a ke stále důslednějším projevům vděčnosti Bohu za to, čí, pro nás je, co pro nás vykonal a koná. Boží Duch nikdy nikoho nebude mít k ničemu, co by se protivilo Božímu slovu.  Činnost Ducha Svatého je v jednoznačném a dokonalém souladu s Božím slovem. Jinak tomu být ani nemůže.   Žádný člověk si nemůže dovolit vyslovit názor, že byl k něčemu veden Božím Duchem bez toho, aby to nebylo potvrzeno Božím slovem.  Mezi některými věřícími je náklonnost k určitým praktikám, které mají být údajně od Ducha Svatého, a přitom odporují zjevenému Božímu slovu.  Před takovými praktikami a názory se musíme mít na pozoru.  Hlas Ducha Svatého je hlasem Božím stejně jako je hlasem Božím Bible, Boží slovo. A Bůh má pouze jeden jediný hlas, nemůže si protiřečit.

Slovo Boží nás napomíná, že nemáme uhašovat Božího Ducha, a že Ho nemáme zarmucovat.  Pravé projevy Ducha Svatého budou vždy v souladu s Božím slovem, a takovým projevům nesmíme bránit. Jak už to s námi lidmi bývá, pohybujeme se obvykle mezi dvěma extrémy. Jedni kladou důraz na Božího Ducha a jeho projevy, jiní kladou důraz na Boží slovo a jeho učení.  Skutečnost je taková, že nemůžeme duchovně růst ani bez Božího slova, ani bez Božího Ducha. 

Děkujme Bohu za to, že nám věřícím dává svého Ducha, aby nás vedl k pravému uctívání a k životu hodnému povolání Božích dětí.

No comments:

Post a Comment