Jak jsem slíbil v předešlé části tohoto blogu, budu dnes psát o roli Ducha Svatého v souvislosti s uctíváním
Boha. Už jsem napsal, že nikde
v Písmu nenajdeme poučení k tomu, abychom se ve svých modlitbách
obraceli přímo k Bohu-Duchu Svatému, nebo abychom se Mu klaněli a uctívali
Ho. Jsme vybízeni k tomu, abychom
se modlili v Duchu, však nikoli k Duchu (Ef.6,18 a Jan 4,23).
Bůh-Duch Svatý je stejně Bohem jako Bůh-Otec a Bůh-Syn. Má však svoji úlohu a své postavení, které
musíme respektovat.
Není žádným tajemstvím, že s ohledem na osobu Ducha Svatého
existuje mezi věřícími celá řada nedorozumění. Takové základní nepochopení
Ducha Svatého spočívá v tom, že Ho mnozí vůbec nepovažují za osobu. Více-méně o Něm uvažují jako o nějakém vlivu
nebo síle pramenící z Boha. Podle
Písma je však Duch Svatý skutečně OSOBA.
Svědčí o tom například výrok samotného Pána Ježíše Krista, který před
svým návratem ke svému nebeskému Otci říká učedníkům : „Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám
nepřijde. Odejdu-li, pošlu Ho k vám. On přijde a ukáže světu, v čem
je hřích, spravedlnost a soud. . . Jakmile (však) přijde On, Duch pravdy, uvede
vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co
uslyší . . . On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne“ (Jan
16). Z tohoto oddílu a mnohých
dalších vysvítá, že Bůh-Duch Svatý je osoba stejně jako Bůh-Otec a
Bůh-Syn. Je neoddělitelnou součástí
toho, čemu říkáme Boží Trojice. Tento
výraz sice v Bibli nikde nenajdeme, avšak plně vystihuje skutečnost
trojjedinosti Boží. Bez Ducha Svatého
bychom nebyli spaseni, neměli bychom přístup k Bohu a nebyli bychom
schopni Bohu se klanět a uctívat Ho.
Kdo zná Písmo ví, že Duch
Svatý se podílel na stvoření vesmíru, světa a člověka (1.M.1,2). Již ve druhém
verši Bible se dozvídáme, že Boží Duch – Duch Svatý – je při díle
stvoření.
Duch Svatý stojí rovněž při Božím slově předaném člověku. Apoštol Petr píše : „Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž
z popudu Ducha Svatého mluvili lidé, poslaní od Boha“ (2.Petr.1,21). Apoštol Pavel píše Timoteovi : „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha . . .“
(2.Tim.3,16). Pán Ježíš říká o Duchu
Svatém : „Přímluvce, Duch Svatý, kterého
pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem
vám řekl“ (Jan 14,26).
Duch Svatý je přítomen v životě Pána Ježíše Krista. Podílel se na vtělení Božího Syna. Anděl
oznamuje Marii, matce Pána Ježíše : „Sestoupí
na tebe Duch Svatý a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto I tvé dítě bude svaté a
bude nazváno Syn Boží“ (Lk.1,35). Duch Svatý sestoupil na Ježíše Krista ve
chvíli křtu Janem Křtitelem v Jordáně (Mt.3,16). Duch Svatý vede Pána
Ježíše na poušť, kde náš Pán slavně vítězí nad ďáblovým pokoušením. Evangelista
Lukáš píše o Pánu Ježíši, že byl „plný
Ducha Svatého“ (4,1) a Pán Ježíš,
když mluví v nazaretské synagoze, si plným právem přivlastňuje slova proroka
Izaiáše a říká : „Duch Hospodinův jest
nade mnou. . .“ (4,18). Pisatel
epištoly Židům nám zjevuje, že svou smrtí Pán Ježíš „přinsel sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který
nepomíjí“ (9,14). Apoštol Pavel nám zjevuje roli Ducha Svatého
ve vzkříšení Pána Ježíše, když píše v epištole Římanům : „Ale Duchem Svatým byl ve svém
zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna“ (1,4).
O Duchu Svatém v Jeho vztahu k věřícím a Církvi všeobecně
čteme : „Neboť my všichni, ať Židé či
Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno
tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem“ (1.Kor.12,13). Je to Boží Duch Svatý, který spojuje všechny
věřící v jednom těle, totiž v Církvi.
Faktická jednota Církve není výsledkem úsilí člověka, nýbrž výlučně
dílem Ducha Svatého, který přebývá v každém věřícím. Je na nás, abychom tuto jednotu zachovávali,
pěstovali ji a prokazovali ve svém každodenním životě, a to především ve
společenství Církve a místního sboru věřících.
Duch Svatý má svou nezastupitelnou úlohu při našem uctívání Boha. Je to
On, který nás vede v souladu s Božím slovem ke stále hlubšímu poznání
Boží velikosti, milosti a lásky, a ke stále důslednějším projevům vděčnosti
Bohu za to, čí, pro nás je, co pro nás vykonal a koná. Boží Duch nikdy nikoho
nebude mít k ničemu, co by se protivilo Božímu slovu. Činnost Ducha Svatého je v jednoznačném
a dokonalém souladu s Božím slovem. Jinak tomu být ani nemůže. Žádný člověk si nemůže dovolit vyslovit
názor, že byl k něčemu veden Božím Duchem bez toho, aby to nebylo
potvrzeno Božím slovem. Mezi některými
věřícími je náklonnost k určitým praktikám, které mají být údajně od Ducha
Svatého, a přitom odporují zjevenému Božímu slovu. Před takovými praktikami a názory se musíme
mít na pozoru. Hlas Ducha Svatého je
hlasem Božím stejně jako je hlasem Božím Bible, Boží slovo. A Bůh má pouze
jeden jediný hlas, nemůže si protiřečit.
Slovo Boží nás napomíná, že nemáme uhašovat
Božího Ducha, a že Ho nemáme zarmucovat.
Pravé projevy Ducha Svatého budou
vždy v souladu s Božím slovem, a takovým projevům nesmíme bránit. Jak
už to s námi lidmi bývá, pohybujeme se obvykle mezi dvěma extrémy. Jedni
kladou důraz na Božího Ducha a jeho projevy, jiní kladou důraz na Boží slovo a
jeho učení. Skutečnost je taková, že
nemůžeme duchovně růst ani bez Božího slova, ani bez Božího Ducha.
Děkujme Bohu za to, že nám věřícím dává svého Ducha, aby nás vedl
k pravému uctívání a k životu hodnému povolání Božích dětí.
No comments:
Post a Comment