V minulé části tohoto blogu jsme si připomněli známý novozákonní
příběh, který nám popisuje návštěvu Pána Ježíše Krista v domácnosti Marie,
Marty a Lazara v Betánii.
V tomto příběhu je nám zachován pozoruhodný čin Marie, která si
sedá k nohám Pána Ježíše, maže Mu nohy drahou mastí a vytírá je svými
vlasy. Ukázali jsme si, jak je tento
zvláštní čin nádherným příkladem pravého uctívání Boha pro každého věřícího
člověka.
Marie nevykonala to, co vykonala, proto, že by to bylo něco
populárního. Pán Ježíš v tomto období svého života už populární vůbec
nebyl. Čekala Ho zrada, utrpení a kříž. Ani se Marie nechtěla svým činem nějak
„ukázat“. O to jí vůbec nešlo. Toužila
velice silně po tom, aby její čin byl neklamným důkazem její lásky a oddanosti
Tomu, který měl být zakrátko v opovržení.
Každý věřící člověk by měl být připraven na to, že pokud bude žít
důsledně s Pánem a bude se řídit Božím slovem, nebude téměř nikdy
populární. Bude téměř vždycky trnem
v oku jak společnosti, tak zaběhnutému náboženskému systému. To je cena,
kterou rádi zaplatíme za svoji věrnost a bezvýhranou oddanost svému Spasiteli a
Pánu. Jeho ocenění a Jeho odměna jsou
nám nevýslovně dražší než ocenění a uznání lidí.
Všimněme si u Marie také toho, že neváhala dát Pánu Ježíši to
nejdražší co měla. Cena toho oleje z
nardu nebo masti – tři sta denárů – byla v hodnotě přibližně celoročního
platu manuálního pracovníka v té době.
Řekněme nějakých 150,000 korun ?
Z toho vidíme, že Marie vlastně vůbec nepočítala. Majetek byl pro ni naprosto zanedbatelný ve
srovnání s hodnotou osobního společenství s Pánem Ježíšem
Kristem. Láska se vždycky měří
obětí. Apoštol Pavel píše o Kristu, že
si tak zamiloval Církev, že se za ni a pro ni obětoval (Ef.5,25). Může naše oběť pro Něj být něčím menším
? Uctívání Boha, které není spojeno
s obětí ve formě času, energie, soustředění, majektu a peněz, není hodno
svého jména. Žalmista David říká : „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na
rohož svého lože, očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí, dokud nenaleznu
Hospodinu místo. . .“ (Ž.132,3-5).
Už jsem se o tom krátce zmínil, že nemůžeme pominout prorocký význam
Mariina činu. Ona v té chvíli daleko předčila ostatní učedníky v tom,
že si byla vědoma zvláštního charakteru této chvíle. Pán Ježíš to dobře věděl, když řekl, že její
promyšlený čin byl vykonán „k Jeho
pohřbu“. Marie chtěla udělat to
nejlepší a nejdražší co mohla, pro svého Spasitele, Pána a Mistra, protože
chápala lépe než ostatní učedníci, prorocká slova Pána Ježíše o Jeho
smrti. K těm nohám, které Pána měly
za několik dní přivést až na Golgotu, přichází tato žena se svým úžasným činem
lásky a oběti. Chce potěšit srdce Toho,
který byl Potěšením jejímu srdci. Bez
zábran a bez výhrad věnuje svému Pánu svůj čas, svoji pozornost a svůj
dar. Uctívání Boha nemůže být
polovičaté. Vyžaduje celé naše srdce, celý náš život, celou naši bytost.
Apoštol Pavel nás ve svém prvním listu do Korintu poučuje, že pro
ženu jsou její dlouhé vlasy ctí (11,15).
Marie vytírá svými vlasy nohy Pána Ježíše, které předtím pomazala tím
drahým nardovým olejem. Je to symbolický
úkon, který chápeme tak, že veškerá naše čest, veškerá naše hodnota, všechno co
jsme a máme, patří k nohám Toho, který nám to dal. Takové jednání je neklamnou známkou přirozené
vnitřní pokory člověka, který si je vědom své naprosté závislosti na Bohu a
Jeho milosti. Žádný člověk nemá nic, čím by se před Bohem mohl chlubit
(1.Kor.1,29). Na žádnou chloubu před Bohem nemáme nárok, ani právo. Můžeme být velmi inteligentní, můžeme mít
celou řadu schopností a dovedností, můžeme být nadaní, můžeme pocházet
z urozené rodiny, můžeme být velmi vzdělaní a mít třeba vysoké postavení
ve společnosti – nic z toho nás neopravňuje k hrdosti nebo pýše před
Bohem, naším Stvořitelem a Spasitelem v Kristu. Vše co jsme a vše co máme je z Boží
milosti, je to Boží dar.
Z každodenní zkušenosti víme, že ti skutečně největší lidé jsou
lidé nejpokornější. Jsme pokorně
vděčnými lidmi ?
V tom novozákonním textu čteme, že když Marie pomazuje Pánu
Ježíši nohy a utírá je svými vlasy, „Dům
se naplnil vůní té masti“. Mariin
čin zasáhl v té chvíli celý dům.
Marie nevykonala svůj skutek v soukromí, vykonala jej před očima
celého domu a všech, kdo seděli u večeře.
Uctívání Boha má své místo jak v soukromí našich životů, tak ve
společenství Církve. Skláníme se před
Pánem v tichém ztišení své domácnosti, ale také ve společenství Božího
lidu. Má to svoji určitou
zákonitost. Ten, kdo nechválí Boha a
neuctívá Ho v soukromí, nebude přinášet ani do obecenství Církve nic, co
by přispělo ke společnému uctívání.
Závěrem dnešní úvahy jen krátké slovo ke zvyku, který panuje
v některých společenstvích Církve. Byl jsem několikrát svědkem toho, jak
shromáždění ve svých modlitbách a výrocích zve
Pána Ježíše do svého středu. Považuji to za naprosto nebiblické, a tedy
nemístné. Zdá se mi, že je to výraz naprostého nepochopení našeho vztahu
k Bohu. Kdo je host a kdo je
hostitel ? Pán Ježíš slíbil, že tam, kde
budou dva nebo tři shromážděni v Jeho jménu, bude s nimi, uprostřed
nich. To je Boží slib, který jednak
vylučuje všechny pochybnosti, a jednak vylučuje jakoukoli potřebu Pána Ježíše „zvát, aby byl naším hostem“. Je to úplně obráceně. Je to On, kdo nás zve do
svojí přítomnosti, je to On, kdo před nás připravuje bohatě prostřený stůl
svého Slova a jiných svých darů. Je to
Pán Ježíš, kdo nám svou obětí zprostředkovává přístup ke svému Otci,
všemohoucímu a svatému Bohu. A my bychom
Ho chtěli někam zvát ? Vzpomeňme na
známý příběh o Zacheovi, který zvědavě vyhlíží Pána Ježíše se stromu, a na kterého
Pán Ježíš volá : „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tém domě“
(Lk.19,5). Pán Ježíš nepotřebuje
nikam zvát, On se zve sám. Především On
nám má co dát, co nabídnout. A pak
teprve my, jako odpověď na Jeho iniciativu, na Jeho zájem, lásku a milost,
dáváme Mu to nejlepší co máme, dáváme Mu sami sebe.
V další části tohoto blogu se budeme zabývat starozákonním
oddílem z 2.knihy Mojžíšovy 30,34-38, kde čteme o vonných věcech, které
souvisely s ustanovením ohledně bohoslužeb v izraelském chrámu. Také
tento oddíl nám pomůže lépe chápat, v čem spočívá pravé uctívání Boha.
No comments:
Post a Comment