Google+ Followers

Tuesday, September 23, 2014

O uctívání Boha (13.část)

V předešlé části tohoto blogu jsem psal o uctívání Boha-Otce.  Ukázal jsem z Písma, že pro věřícího člověka je Bůh skutečně nebeským Otcem, a že jako takový je hoden toho, abychom se Mu klaněli a uctívali Ho celým svým životem, vším co jsme a co máme.  Dnes budu psát o uctívání další osoby trojice Boží, o uctívání Boha-Syna, Pána Ježíše Krista.

Janovo evangelium nám přináší tento výrok Pána Ježíše : „Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který Ho poslal“ (5,22-23).  Z těchto slova našeho Spasitele vidíme jednak naprostou jednotu mezi Otcem a Synem, a zároveň chápeme, že máme rozlišovat mezi uctíváním Otce a uctíváním Syna.

Podobně jako v případě uctívání Boha-Otce, uctívání Boha-Syna je na místě především pro to, kým Syn je.  Pánu Ježíši náleží naše úcta především právě proto, že je Božím Synem.  Známé slovo prvního verše první kapitoly Janova evangelia nás učí, že Pán Ježíš Kristus je Bohem stejně jako Bůh-Otec : „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh“.  Celá první Janova epištola, a zvlášť pak čtvrtá a patá kapitola, zdůrazňuje tu skutečnost, že víra v Boha bez víry v Ježíše Krista, vlastně není vírou : „Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu . . . Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha . . . Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží“ (1.Jan.4,15 a 5,1 a 5).  Víra v plné Božství Pána Ježíše Krista je základním předpokladem pro spasení : „Kdo má Syna, má život. Kdo nemá Syna Božího, nemá život“ (5,12).  „Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v Jeho Synu, Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život“ (5,20).

Pána Ježíše, Boha-Syna, máme uctívat a klanět se Mu také proto, že je Stvořitelem.  „Neboť v Něm bylo stvořeno na nebi I na zemi“, píše apoštol Pavel ve svém listu Kolosenským 1,16, „svět viditelný I neviditelný. Jak nebeském trůny, tak I panstva, vlády a mocnosti. A všechno je stvořeno skrze Něho a pro Něho“.  Bůh-Syn se podílel společně s Bohem-Otcem na stvoření vesmíru a všeho, co v něm je, včetně člověka.

Klaníme se Bohu-Synu rovněž proto, že je tím, kdo nám zjevuje Boha-Otce.  „Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o Něm řekl“ (Jan 1,18).  Neviditelný Bůh se nám zviditelnil v Pánu Ježíši Kristu. Pán Ježíš sám říká : „Kdo vidí mne, vidí Otce“ (Jan 14,9).  Bez osoby Boha-Syna, Ježíše Krista, není možné poznání Boha. Věřit v Boží existenci je jedna věc. Věřit v Ježíše Krista jako zprostředkovatele Božího zjevení a poslání je nezbytné pro poznání Boha a pro věčné spasení.  Pána Ježíše Krista nemůžeme nijak obejít.  Kdo nepřijímá Ježíše Krista jako Božího Syna a Spasitele, nemá pravé poznání pravého Boha.

Dále máme uctívat Boha-Syna nejen proto, kým je, ale také pro to, co vykonal, pro Jeho dílo.   To první, co vykonal, a co je důvodem k tomu abychom se Mu klaněli, je Jeho inkarnace, Jeho vtělení.  Bůh-Syn přišel na tuto planetu Zemi v lidském těle.  Božství se obléklo do lidství.  Nikdo z lidí nemůže pochopit tento zázračný Boží čin.  Nikdo z nás nechápe, jak se v jedné osobě sloučilo plné Božství s dokonalým lidstvím.  Syn Boží se stal Synem člověka.
Druhým obdivu-hodným a úcty-hodným činem Boha-Syna je Jeho dokonalá poslušnost Boha-Otce v naplnění poslání, kvůli kterému přišel mezi nás. On sám mohl říci ve své známé modlitbě Otci : „Já jsem Tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil“ (Jan 17,4). A Bůh-Otec o něm dosvědčil : „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil“ (Mt.3,17).   

Dalším důvodem k tomu, abychom se klaněli Bohu-Synu je Jeho dobrovolná zástupná oběť na kříži.  Vykonal ji v plné poslušnosti Boží vůle a zároveň ze své nesmírné lásky k nám, lidem.  Jeho oběť na kříži je vyvrcholením Jeho příchodu na svět. V oběti Pána Ježíše Krista vidíme nejvyšší důvod pro Jeho lidství.  Jako Bůh tuto oběť přinést nemohl.  Podstoupil ji jako dokonalý člověk a tím dosáhl usmíření Boha-Otce a uspokojení požadavku Boží spravedlnosti a lásky zároveň.  

přečtěte si z Bible : Pavlova epištola Filipenským 2, 6-11

A konečně – s ohledem na dokonané dílo Kristovo – vidíme jako další důvod k tomu, abychom se Mu klaněli, v Jeho slavném vzkříšení a nanebevstoupení. Apoštol Pavel píše věřícím v Římě : „Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad Ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jedou provždy, když nyní žije, žije Bohu“ (6,9-10).  Pisatel epištoly Židům nám zvěstuje o Pánu Ježíši takto : „Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech. . .“ (1,3).  Vzkříšením svého Syna Bůh-Otec potvrdil platnost Synovy oběti na kříži a Syn se vrátil odkud vyšel, domů k Otci.  Dokonal své poslání na této zemi.

Ovšem Pán Ježíš Kristus ještě dnes koná a jedná. Také z toho Jej chceme slavit, uctívat a klanět se Mu.  Především vystupuje před Bohem-Otcem jako náš Advokát, Přímluvce a Nejvyšší kněz (1.Jan.2,1 a Žid.7,25 a 8,1-3).  Dále je Hlavou Církve, kterou nazývá svým Tělem (Ef.1,22-23).

Také budoucnost nám přináší důvod k tomu, abychom Pána Ježíše, Boha-Syna, uctívali.  Jako Jeho lid se těšíme na Jeho návrat, který přislíbil.  Bůh splnil svůj slib, když Jeho Syn přišel poprvé, v lidském těle, aby spasil svou zástupnou obětí člověka a naplnil tak Boží vůli. Také podruhé dojde k naplnění Božích slibů a Bůh-Syn se vrátí v plné moci a slávě.  Pak se před Ním skloní každý člověk, každá bytost, celé stvoření.  Jemu skutečně patří náš veškerý obdiv, naše úcta, naše oslavování.

Hovořili jsme o uctívání Boha-Otce a Boha-Syna.  Závěrem této relace si dovolím jen krátkou poznámku v tom smyslu, že nikde v Písmu nenajdeme poučení k tomu, abychom se ve svých modlitbách obraceli přímo k Bohu-Duchu Svatému, nebo abychom se Mu klaněli a uctívali Ho.  Jsme vybízeni k tomu, abychom se modlili v Duchu, však nikoli k Duchu (Ef.6,18 a Jan 4,23).  Správné chápání Boží osoby Ducha Svatého je nesmírně důležité, ale taková studie by se vymykala poslání tohoto seriálu.  Jen bych si dovolil vyjádřit názor, že na nedorozumění ohledně Ducha Svatého mezi věřícími nesou velkou vinu nebiblické písně a nebiblické modlitby.  Typickým příkladem jsou písně a modlitby, v nichž žádáme Ducha Svatého, avy na nás sestoupil, aby k nám přišel.  Duch Svatý je v nitru každého věřícího člověka od chvíle jeho nového narození a to díky události, kterou známe pod jménem Letnice.  Tehdy Bůh poslal svého Ducha Církvi a každému věřícímu.  Proto není nutné ani správné žádat Boha o seslání Jeho Ducha ani na jednotlivce, ani do Církve.


Aby nedošlo k nedorozumění : Bůh-Duch Svatý je stejně Bohem jako Bůh-Otec a Bůh-Syn.  Má však svoji úlohu a své postavení, které musíme respektovat. V příštím pokračování tohoto blogu budu psát o moci Ducha Svatého ve spojení s uctíváním Boha.