Google+ Followers

Tuesday, May 13, 2014

O Boží svrchovanosti (část 2.)


Biblický text začíná slovy : „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“  My, kdo Bibli čteme a známe, tato slova téměř přecházíme, bereme je jaksi za samozřejmá. Možná nám lépe vynikne jejich význam, když ten slovosled trochu přehodíme : „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.“  Na počátku Bůh.  Na počátku. To znamená, že předtím nic nebylo.  Mojžíš nenapsal „před dlouhým časem“ nebo „kdysi dávno“ . . . veden Božím Duchem napsal „na počátku“. Čas sám o sobě je součástí Božího stvoření.   Před tím, než Bůh stvořil čas, žádný čas nebyl. My jsme zvyklí pohybovat se v čase.  „A co bylo předtím ?“, se ptáme, když nám někdo něco vypravuje z dějin. Jako správně zvědavé lidské bytosti nás zajímá, co bylo před počátkem. Vzhledem k tomu, že Mojžíš začíná slovy „Na počátku Bůh“, je nám dáno najevo, že se de facto víc nedozvíme. Žádná pre-historie. Můžeme však usuzovat na určitá fakta z toho, co víme, co nám je v Bibli řečeno.

To zásadní, co můžeme celkem snadno vydedukovat z Mojžíšových slov je to, že ještě před tím počátkem byl Bůh. Jestli Bůh stál u počátku, musel tam být. A když mluvíme o Bohu, mluvíme o Boží Trojici : Bůh-Otec, Bůh-Syn a Bůh-Duch svatý.  Otec, Syn a svatý Duch byli před počátkem, byli u počátku. Čím se zabývali ?  Nevíme. Můžeme však z celého biblického textu dovodit, že se vzájemně těšili ze společenství, že se měli a mají nekonečně rádi, že byli a jsou naprosto dokonalí ve svém vztahu jednoho ke druhému. My si to možná neuvědomujeme, ale koncept dokonalé a nezištné lásky a radosti je nám jako lidem cizí.  Nedovedeme si představit jeden druhého bez nějakých potřeb, bez osobních zájmů, bez nároků. Takový je však vztah Boží Trojice. Naprosto dokonalý, harmonický, plný lásky a radosti. Tuto skutečnost musíme mít neustále na zřeteli, protože vypovídá o tom, že Bůh nic a nikoho ke své vlastní dokonalosti a spokojenosti nepotřeboval. Necítil se osamělý, nepotřeboval stvořit vesmír nebo člověka, aby si měl s kým povídat. Nic mu nescházelo. Ale pak se ptáme : proč tedy stvořil vesmír a lidské bytosti ?  Co Ho motivovalo ke stvoření, co Ho vedlo k počátku ?  Nemáme jinou odpověď, než Boží slávu. Bůh ve své plnosti, ve své soběstačnosti, se rozhodl stvořit, aby prostřednictvím stvoření zjevil Svoji slávu : „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle Jeho rukou“, jsou známá slova 19.žalmu. Komu ale vypravují nebesa o Boží slávě, komu je vyprávění určeno ?  Zčásti stvoření samotnému, a to především člověku. Avšak nemůžeme se vyhnout závěru, který vyplývá z biblických textů, že Bůh tvořil především sám pro Sebe, k rozšíření své slávy. Lidstvo je součástí celého příběhu stvoření a do jisté míry je nám dáno chápat to, co se děje. Ale na prvním místě je stvoření nejen od Boha, ale i pro Boha. Přijetí této skutečnosti je podstatné pro chápání Boží svrchovanosti.

„Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.“  Z čeho Bůh tvořil ?  Z ničeho. Ex nihilo. To si samozřejmě nedovedeme představit. Kolik filosofů se trápilo a trápí nad pojetím stvoření z ničeho. Zákon logiky říká, že z ničeho může vzejít zase jenom nic. Jak tedy mohl Bůh stvořit něco z ničeho ? Tady je důležité pochopit rozdíl mezi tím, jestli Bůh tvořil bez příčiny, anebo bez hmoty, bez materiálu.   Už jsme si řekli, že Bůh měl příčinu, měl důvod ke stvoření : zjevení, rozšíření své slávy. Netvořil tedy bez příčiny, jen tak, pro nic za nic.  Učení o stvoření z ničeho se týká materiálu, hmoty. Bůh stvořil hmotu, stvořil čas, stvořil prostor, stvořil světlo, stvořil člověka bez použití jakéhokoli materiálu. Tvořil svým slovem.  Tak silný, tak mocný je Bůh. Bůh řekne, a stane se. Takovou moc, takovou energii má Jeho slovo, Jeho výrok. My dodnes pouze postupně odhalujeme všechny souvislosti, zákonitosti a podrobnosti stvoření. Pomalu poznáváme víc a víc, jakým úžasným dílem Boží stvoření je. Od makrokosmu po mikrokosmos, od vesmíru po hlubiny oceánů, od složitých makroorganismů až po ty nejmenší mikroorganismy. Všechno to hraje dohromady, žije to, hýbe se to – a kdyby nebylo dějinného porušení světa hříchem, všechno by bylo naprosto dokonalé, bez nejmenší chybičky.  Jen ti nejzatvrzelejší lidé nemohou nevidět za takovým stvořením žádného Stvořitele.  Aby se vyhnuli osobní morální odpovědnosti Bohu, raději všechno svedou na náhodu a nějaký přirozený vývoj. 

Jak mocný je Bůh ?  Tak mocný, že ještě před stvořením času se rozhodl stvořit vesmír a všechno, co v něm je, aby svou moc a slávu zjevil, prokázal a rozšířil. Je tak mocný, že stačí Jeho slovo a stane se. Je tak mocný, že se ničím a nikdy neunaví.  Je tak mocný, že svou silou udržuje vesmír v chodu dodnes a až do té doby, než řekne „dost“. Je tak mocný, že se Mu nikdo nemůže postavit, nikdo nemůže zmařit Jeho záměry. 

A je tak mocný, že když Boží Syn – Ježíš Kristus - přišel v lidském těle na svět, aby přinesl oběť za lidský hřích a zemřel na římském kříži, Bůh Otec Ho třetí den vzkřísil k životu a přijal nazpět do své slávy. Jenom mocná bytost může přinést podobnou oběť, protože si je naprosto vědoma své moci. 

Je úžasné, že projevy Boží moci můžeme nejen pozorovat nějak z dálky, ale že jsme jako součást Božího stvoření vlastně spoluúčastníky toho, co Bůh koná, jak se projevuje. Jsme součástí Jeho věčného záměru, jestli si to uvědomujeme nebo nikoli.  Bůh dodnes jedná. A dodnes se zajímá o člověka, o každého z nás, záleží Mu na nás, na každém jedinci, i na tobě milý posluchači, milá posluchačko. Je na tobě, jestli chceš mít osobní vztah s tímto mocným Bohem, s jediným pravým a dokonalým Bohem, Stvořitelem, Otcem Ježíše Krista, Spasitelem. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že nad tento vztah v životě nic jiného není. Z celého srdce bych ti ho přál, milý čtenáři.