Google+ Followers

Tuesday, May 13, 2014

O Boží svrchovanosti (část 9.)

Satan – nebo ďábel – jestli chcete, je nejzchytralejším Božím stvořením. Ve své velmi dobře známé knize „Listy Pekelníkovy“ popisuje její autor C.S.Lewis dvojí taktiku, které satan používá ke svádění lidí.  Na jedné straně chce satan, aby se jím člověk zabýval až k posedlosti, aby jím byl fascinován a přitahován – pak si s ním může dělat co chce.  Druhá taktika spočívá v tom, že satan zůstává jaksi v pozadí, téměř jakoby ani nestál o to, aby lidé věřili v jeho existenci.  V pozadí však člověkem může manipulovat, aniž by si to člověk uvědomoval.

Všechno, co jsme si až doposud řekli v tomto blogovém seriálu o Boží svrchovanosti, je podloženo základním přesvědčením o tom, že Bůh je Stvořitel. Je věčný, neproměnný, soběstačný, všemohoucí. Je Stvořitel a my jsme Jeho stvořením. Mezi Boží stvoření však patří i satan, ďábel. Satan byl zřejmě obdarován úžasnou mocí a autoritou. Při svém stvoření stál na samém vrcholu všeho, co Bůh stvořil. Starozákonní prorok Ezechiel jej popisuje těmito slovy : „Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný“ (28,12).  Ve stejné kapitole o tři verše dál však Ezechiel dodává „dokud se v tobě nenašla podlost“ (v.15).  Nebudeme se v této chvíli zabývat tím, jak k tomu došlo, že do satanova srdce vstoupila taková pýcha, že se chtěl rovnat svému Stvořiteli, Bohu. Postačí, když připomenu, že pro satanovův pád platí stejná zásada jako pro pozdější pád prvních lidí.  Nebylo v satanově moci, aby změnil svou dobrou podstatu, přirozenost, ve zlou.  Satan padl, a spolu s ním i mnoho dalších nebeských bytostí, které se k němu přidali v jeho vzpouře vůči Bohu. 

Od okamžiku svého pádu má satan jen jeden jediný, stále stejný cíl : mařit Boží záměry. V jistém smyslu je Božím protějškem : Bůh je jen dobrý, satan je jen zlý. Satan je Božím nepřítelem, a z toho titulu je také nepřítelem lidí. Musíme si však dát velký pozor, když stavíme satana do pozice Božího protějšku. Nesrovnáváme tu dvě stejně velké mocnosti, mocnost dobra a mocnost zla, které se nacházejí v nějakém věčném boji o moc. V boji, jehož výsledek je nejistý a nepředvídatelný. Tak tomu vůbec není !  Bůh nám ve svém slově podává naprosto jiný obraz vztahu mezi Bohem a satanem. Tento vztah je dán především tím, že satan je Božím stvořením. Ničím jiným nikdy nebyl a nebude. Veškerá jeho moc, kterou disponuje, mu byla dána Bohem Stvořitelem.  Připomeňme si ten tragický příběh pádu prvních lidí.  Poté co had-satan oklamal Evu, která spolu s Adamem hřeší svou neposlušností, Bůh vyslovuje soud nad lidmi, ale napřed vyslovuje soud nad hadem-satanem : „Protože`s to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře.  Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu“ (1.M.3,14-15).  Víte, co je tu pozoruhodné ?  Satan neodpovídá, nebrání se, neříká „To se ještě uvidí !“. Nic takového. Proč ? Protože si je dobře vědom toho, že má Bůh nad ním moc, že je mocnější než on, že má právo vyslovit svůj soud.

Přenesme se nyní o nějaké to století dál, do biblické knihy Jobovy. Tady se setkáváme se satanem znovu, a jsme uváděni do scény, která je nesmírně zajímavá a poučná : „Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina. Přišel mezi ně i satan. Hospodina se satana zeptal : „Odkud přicházíš ?“  Satan Hospodinu odpověděl : „Procházel jsem zemi křížem krážem.“  Hospodin se satana zeptal : „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba ? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého““ (1,6-8). Nevíme docela jistě, kdo byli tito „synové Boží“, o kterých se tu píše, ale mám zato, že to byli andělé, tedy opět Bohem stvořené bytosti. Přichází mezi ně i satan – padlé Boží stvoření – a mluví o tom, že se procházel po zemi sem a tam.  To je dost zvláštní. Můžeme z toho usuzovat, že satan nemůže být na několika místech najednou, že není všudepřítomný jako Bůh.  Jakou roli ovšem plní jeho andělé – démoni – to je jiná věc.

Satan pak na Boží otázku odpovídá : „Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně ? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla.“ (v.9-10).  Tak to vidí satan a tak to vidí i lidé. Byli by ochotni věřit v Boha, kdyby bylo všechno jen samá růžová zahrada.  Satan Boha obviňuje, že Jóbův vztah k Němu je založen na Jóbově úspěchu, bezpečí a bohatství. Nemá to daleko od obvinění z podplácení, úplatkářství.   Všimněme si však dvou skutečností. Jednak tu vidíme, že Bůh je svrchovaný nad bohatstvím člověka.  Tím není řečeno, že každý bohabojný člověk se bude mít dobře !  Ale jisté je, že Bůh může bohatství dát a může je odebrat. A zadruhé, satan tu hovoří o tom, že Bůh „ohradil“ všechno, co Jób má.  Jinými slovy, satan nemá přístup k tomu, co Bůh člověku dává. Satan nás nemůže obrat o to, co jsme od Boha přijali ! 

Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned Ti bude do očí zlořečit“, pokračuje satan ve svém výpadu proti Bohu. Všimněme si dobře, že satan nežádá, aby mohl do Jóbova života zasáhnout osobně, on žádá Boha, aby to učinil. Bůh však deleguje celou věc satanovi : „Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj“ (v.12).  Bůh musel dát satanovi moc k tomu, aby připravil Jóba o všechno, co měl. Satan, stejně jako každé jiné Boží stvoření, je naprosto a absolutně závislý na Boha celou svou existencí. Kdyby Bůh chtěl, může satana odstranit v jednom jediném okamžiku.  Nečiní to však, satan existuje dodnes.  Nemá však sám od sebe moc k ničemu. Veškerá jeho moc pramení z Boha. Jedině Bůh mu může dovolit a také mu může přikázat, aby to či ono učinil nebo neučinil. Bůh má nad satanem stejně svrchovanou moc jako nad každým svým stvořením.


V další části tohoto blogu budu psát o satanovi ve vztahu k našemu Spasiteli, Pánu Ježíši Kristu. Můžete si k tomu předem přečíst známou 4. Kapitolu Matoušova evangelia.