Většina lidí – pokud mají
alespoň základní poznání Boha – se spokojí s vědomím, že Bůh je svrchovaný
ve velkých věcech a událostech. Boží nadvláda nad velkými a vlivnými lidmi nám
také vyhovuje. Ale my jsme malí a
nedůležití, na nás přece Bůh nemá ani čas ?
Anebo je to jinak ? Zajímá Boha
každý detail mého života, každá podrobnost ?
Každá myšlenka, každé slovo, každý čin ?
Kdysi jsme se učili – a tady vám dávám
nahlédnout do mého stáří – ano, já jsem se ještě učil, že nejmenšími částicemi
hmoty jsou protony, neutrony a elektrony. Jako správný student jsem svým
učitelům věřil. Ale pak jsem se za pár
let dozvěděl, že jsou ještě nějaké kvarky a dokonce sub-kvarky, a dnes bych
vůbec nebyl překvapen, kdyby mi někdo řekl, že existují ještě nějaké daleko
menší částice, ze kterých se skládá hmota, jak ji známe. Takže od obrovského, nekonečného vesmíru až
po nejmenší částice hmoty. Proč to tak
je, jak je to všechno složeno dohromady, jak to může tak dobře fungovat – na to
nám neodpoví ani ten největší vědec. Už
Albert Einstein nakonec musel říct : „Protože Bůh to tak chce.“ Od největší hvězdy ve vzdálené galaxii po
nejmenší částici hmoty. Bůh to dal dohromady, Bůh to tak chtěl.
Zřejmě žádný jiný biblický příběh nám
neukazuje na to, že Bůh řídí i nejmeší události našich životů tak, jako příběh
starozákonní Rút. Vy, kdo čtete Bibli, znáte
dobře pozadí celého příběhu. V Judsku je hlad, a muž jménem Elimelek, jeho žena
Noemi a jejich dva synové odcházejí do Moábu.
Po Elimelekově smrti se jeden ze synů ožení s Rút, která je moabitkou,
tedy místní dívka. Druhý syn se rovněž oženil s moabitkou jménem Orpa. Po
deseti letech oba dva synové umírají a Noemi je bez manžela a bez synů. Není,
kdo by se o ni v cizí moabitské zemi staral. Noemi vzpomíná na to, jak se
starají o vdovy v jejím rodném Izraeli a rozhodne se, že se tam vrátí. Své
snachy však vybízí k tomu, aby zůstaly v rodném Moábu, a aby si našly nové
manžely. Orpa se její radou řídí, ale
Rút své tchýni říká : “Nenaléhej na mne,
abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli
zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem” (Rút
1,16).
Obě ženy se tedy vydávají na cestu a
přicházejí do Jeruzaléma v době, kdy se sklízí ječmen. Rút dostává dovolení, aby paběrkovala klasy za ženci na poli Boáze, příbuzného od
Noemi. Ten si ji zalíbil, a netrvalo
dlouho, oženil se s ní. Za nějaký
čas se jim narodil syn jménem Obéd. Když se stal z Obéda muž, oženil se a
měl syna Jišaje, který se pak stal otcem Davida, budoucího izraelského krále. A právě Davidovi, jak víme, zaslíbil pak Bůh
„věčné království", které vyvrcholí příchodem a vládou Ježíše Krista.
Abychom celý příběh shrnuli : kvůli
nedostatku deště nastal v judstvu hlad, díky hladu se Elimelek s Noemi
odstěhovali do Moábska, kde se Elimelekův syn oženil s Rút. Manželé
umírají a osamělé ženy se vracejí do Izraele. Nedostatek jídla nutí Rút
k paběrkování při žních, Rút se seznamuje s Boázem, který se
s ní ožení a jejich pravnukem je král David. Zásadní otázka je : přemýšlel Bůh o tom, jak
to všechno zařídit, „za pochodu“, anebo to byla od samého začátku až do konce
Boží režie ? Včetně všeho nejen dobrého,
ale i špatného, co v příběhu nacházíme ?
Dovolte, abych tu na něco upozornil. Je
jenom velice malý krůček od toho, říct „Bůh to způsobil“ k jinému
prohlášení, které říká : „Bůh to způsobil, protože . . .“. My víme, že existují v podstatě dva
důvody, dvě pohnutky, podle kterých Bůh jedná : (1) jedná tak, aby ze všeho
vzešla sláva Jemu samému a (2) jedná tak, aby to bylo k dobrému pro Jeho
lid. Není však vždycky jasné, jak které
Boží jednání naplňuje jedno i druhé. Jak
je tím či oním skutkem Bůh oslaven a jak je to k našemu dobru. Nemá smysl,
abychom se pokoušeli číst Boží mysl. Na to prostě nemáme. Nám stačí, že víme,
proč Bůh tak či onak jedná.
Když se vrátíme k příběhu Rút,
chceme si zdůraznit jednu věc. Jednou ze zásad správného výkladu biblického
textu, Písma, je ta, že historické události a příběhy v Bibli vykládáme
přes didaktické, vyučující oddíly Bible.
Jako příklad uvedu izraelského krále Šalomouna. To, že o něm
v Bibli čteme, že měl mnoho žen, v žádném případě neznamená, že
mnohoženství je v Božích očích v pořádku. Přečteme si první kapitoly Bible a epištoly apoštola
Pavla, aby nám bylo jasné, jak to s manželstvím mělo a má být.
Podobně i s příběhem o Rút. Mnozí
by si jej mohli vykládat různě. My však víme z jiných oddílů Písma o tom,
že Bůh se skutečně stará i o ty nejmenší podrobnosti v životech lidí. Když
Pán Ježíš posílá své učedníky do světa s evangeliem, varuje je před
nepřátelstvím lidí. Ale říká jim, aby se nebáli : „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Bojte se
Toho (Boha), který může i duši i tělo
zahubit v pekle. Neprodávají se dva vrabci za haléř ? A ani jeden
z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i
všecky vlasy na hlavě. Nebojte se tedy, máte větší cenu než mnoho vrabců“
(Mt.10,29-31).
Ani jednomu z učedníků Pán Ježíš
neslíbil, že se jim bude dařit dobře. Dodnes je Boží lid pronásledován po celém
světě. Jsou takoví, kdo si myslí, že by to Bůh neměl dopouštět, že by měl svůj
lid chránit před utrpením. K tomu se vrátíme v další relaci. Zde však postačí, když si společně připomeneme, že Bůh má
ve své neomylné režii i ty nejmenší podrobnosti našich životů. V tom je náš pokoj, naše jistota. Takový
pokoj a taková jistota jsou nad normální lidské chápání. Apoštol Pavel nám připomíná, že tento pokoj
„střeží naše srdce i mysl“ (Fil.4,7).
Jinými slovy, pokojem pramenícím z vědomí Boží svrchovanosti jsme chráněni
před jakýmkoli nepokojem, který by v nás mohly vzbudit vnější okolnosti :
ať už se jedná o globální finanční krizi nebo o připálenou polévku.
Utrpení je nedílnou součástí Božích
záměrů. Ale o každém vlasu, který mi kdy spadne z hlavy – a že už těch
vlasů dnes moc nemám – o každém z nich Bůh ví. Každá vteřina mého života, každé slovíčko
mých úst, každá událost, kterou prožiji – to všechno zapadá do Božího
předivného záměru a plánu. Jak je to možné ? Na to se Boha zeptáme až ve
věčnosti.
No comments:
Post a Comment