Google+ Followers

Tuesday, May 13, 2014

O Boží svrchovanosti (část 3.)

Bez nadsázky můžeme říct, že na žádnou záhadu nevynaložili teologové tolik úsilí jako jako na otázku existence zla.  A tím nechci říct, že záhada je vyřešena, že se nakonec teologové shodli na jejím vyřešení.  A také tu nemluvím o tom, proč jsme svědky zlých věcí kolem nás.  Zlí lidé konají zlé věci.  Problém je v tom, proč jsou lidé zlí, jak se stali zlými lidmi ?  Pokud byl na počátku pouze Bůh – tak jak o tom píšu v předchozí úvaze – kde se tu najednou vzalo zlo ?   Pokusme se najít odpověď stylem detektiva, který hledá viníka.

Zahrada Eden – nebo ráj – to bylo místo, kam Bůh postavil stvořeného člověka, Adama s Evou.  V tomto poměrně omezeném prostoru vystupuje pouze několik málo aktérů : Adam, Eva, satan, Bůh . . . a příroda kolem. Dříve než se objevilo jakékoli zlo, Adam s Evou prožívali dokonale hramonický vztah jak s Bohem, tak mezi sebou a také s celou přírodou. Byl to skutečný „ráj na zemi“. Nikdo se nikoho a ničeho nebál, panoval pokoj a mír, shoda, naprostá pohoda.  A najednou je tu hřích.  Kde se tu vzal ?  Kdo se provinil ?

Můžeme začít Evou. Eva je tu, je na místě zločinu, je jedním z podezřelých. Přichází za ní Satan a navazuje rozhovor : „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě ?  Eva namítá, že Bůh jim dovolil jíst ze všech stromů, kromě jednoho, a chybně dodává, že se nemají ovoce toho jednoho stromu ani dotknout – to Bůh neřekl.  Satan pak přímo napadá Boží slovo a říká Evě : „Nikoli, nepropadnete smrti.“  A tak Eva rozvažuje, a když vidí, že ovoce zapovězeného stromu je líbivé pro oči, že je jedlé, a že ji snad může učinit moudřejší, bere a jí.  Pamatujme, že Eva byla součástí Božího stvoření, o kterém Stvořitel sám prohlásil, že je dobré. I Eva byla tedy dobrá, bez vady, dokonalá. Může někdo, kdo je dobrý, jednat špatně, zle ?  Filosofové nám, říkají, že člověk jedná vždycky podle svých momentálních sklonů. Mohla Eva, která byla dokonale dobrá, prožít momentální sklon ke konání zla ? To není logicky myslitelné.  Zřejmě tu musel být nějaký vnější agent, vnější popud k tomu, aby ve své dokonalosti zvolila zlo.

Takže Eva to není, Eva na svět zlo nepřinesla.  Co Adam ?  Byl v zahradě, měl nad Evou autoritu, měl příležitost ke zločinu.  Problém je v tom, že i on byl součástí dokonalého Božího stvoření.  I Adam měl přirozené sklony ke správnému, dobrému jednání. Adam nemohl mít ani důvod, ani sklon k tomu, aby nějak ovlivnil Evu ke hříchu, ke zlu.  A tak i Adama můžeme vyškrtnout ze seznamu podezřelých.

Příroda kolem, zvěř a rostliny, kamení a stromy ?  Vesmír ?  Nevíme toho moc o tom, jak první lidé komunikovali s přírodou, ale nemyslím, že by příroda měla moc ovlivnit lidské sklony, a navíc i příroda a celý vesmír byly součástí Božího dokonalého stvoření.

Takže se dostáváme k tomu podezřelému, na kterého bychom to všechno rádi svalili.  Byl na místě zločinu, měl k němu motiv a měl příležitost.  Problém spočívá v tom, že i Satan je jen stvořením.  A jako stvořená bytost může svádět a pokoušet, ale nemá moc podstatně změnit lidské sklony. Svým sváděním a pokoušením pouze apeluje na naše pokroucené a pokažené sklony a tím nás dostává ke konání zla.  Důkazem toho, co tu říkám, je v Bibli zaznamenané satanovo pokoušení Pána Ježíše Krista na poušti.  Protože byl Ježíš bez hříchu, Jeho nitro, myšlení, Jeho podstata byly nezkažené, neporušené hříchem – satan svým pokoušením neuspěl. U Evy se mu to podařilo proto, že apeloval na její přirozenou a dobrou touhu po poznání.  U Pána Ježíše tato touha neexistovala, protože je jako Bůh vševědoucí.   Problém se satanem pro nás spočívá v tom, že i on byl součástí Božího dokonalého, dobrého stvoření.  I on byl stvořen dobrým a zpočátku byl v dokonalé vztahu se svým Stvořitelem Bohem.

A v tomto okamžiku si dáváme ruku před ústa :  pokud satan není viníkem, pokud ani on nepřinesl na svět zlo, kdo nám ještě zbývá ?  Odvážíme se to vůbec říct ?  Nic jiného nám nezbývá.  Bůh tam byl, Bůh měl moc změnit sklon člověka – Evy – my víme, že Bůh má tuto moc i dnes, když skrze víru v Ježíše Krista proměňuje lidi se zlými sklony v lidi s dobrými sklony.  Otázka je : jaký měl Bůh motiv k tomu, aby změnil přirozeně dobrý sklon Evy jednat správně ve zlý sklon jednat proti Boží vůli ?  Na to není snadná odpověď.

Jediným vysvětlením nám může být Boží hněv.  My z Písma víme, že hněv je součástí Božího charakteru, součástí Jeho podstaty.  Stejně jako milost a láska.  Je to nesmírně těžké, abychom si to představili. Ale tak, jak je Bůh dokonalý ve své lásce a milosti, je stejně dokonalý i ve svém hněvu. Hněv patří k Jeho slávě stejně jako všechny ostatní Jeho vlastnosti. Poslechněte si, co píše apoštol Pavel ve svém listu Římanům : „Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli Jeho hněvu a byli určeni k záhubě, stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě – na nás které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů ?“ (9,22-24).  To jsou možná jedna z nejtěžších slov Bible.  Máme však skutečně jen dvě možnosti : buď se to všechno vymklo Bohu z rukou a Eva narušila Boží plán, anebo Bůh nejen věděl, jak to bude, ale dokonce měl v plánu, aby to dopadlo jak to dopadlo.

Boha nemůže nic překvapit nebo zaskočit. Bůh má moc, aby zabránil tomu, čemu zabránit chce. Není nikdy v situaci, kdy si musí vybrat mezi větším a menším zlem. Vždycky jedná správně, ve nejlepším zájmu pro všechny. Nikdy si nemůžeme dovolit obvinit Boha z hříchu. Bůh nemůže zhřešit. Ale můžeme z našich úvah na podkladě Božího slova vydedukovat, že Bůh „stvořil“ hřích, že způsobil existenci hříchu.  A že to udělal pro dobro, že to udělal proto, aby zjevil svou moc a slávu svému stvoření, včetně člověka.

Tady to nemůže skončit . . . musíte číst část čtvrtou . . .